Rugby Club Rakovník > Trénink s Medáky

Trénink s Medáky

23.9.2014

V pátek 19. 9. 2014 nás navštívili dvě osobnosti českého ragby. Eduard Krützner st., kterému v ragbyovém prostřední neřekne nikdo jinak než Medák, a který s rakovnickým celkem spolupracuje již od jara, s sebou tentokrát přivezl i svého syna Eduarda Krütznera ml. Ten v loňském roce dovedl jako hlavní trenér klub RC Praga k titulu mistra ČR.

Za počtu 21 hráčů jsme se pod vedením obou trenérů věnovali především technice přihrávky, komplexnímu pohybu po hřišti a také signálům po standartních situacích. Trénink měl spád a zastavila nás až tma na hřišti. Medáka st. jsme také poprosili o rozhovor do místních novin. Zde ho celý přinášíme.

Pane Krütznere, jak jste dostal ke spolupráci s rakovnickým celkem? 

Ragby je pro mne životním koníčkem a tak když jsem zjistil, že je v Rakovníku turnaj nově založených klubů, chtěl jsem poznat, v jakých podmínkách se ragby na této úrovni hraje. Byl jsem mile překvapen, jednak herním projevem, ale hlavně velkým nadšením a bojovností všech zúčastněných mužstev. Po turnaji jsem se domluvil s místními nadšenci Michalem Topinkou a Tomášem Jedinákem na možnosti budoucí spolupráce. 

Má podle vás rakovnický celek potenciál se zlepšovat?

Tak to rozhodně ano. Na hráčích je vidět, že mají opravdu zájem neustále se zlepšovat a tvrdě makat na trénincích. Řada hráčů má velmi dobré předpoklady stát se dobrým ragbistou. Nejdůležitější však je, že mají ze hry radost.

Co myslíte, že je největší slabinou všech nových mužstev?

Většině hráčů chybí dlouhodobý systematický trénink a zápasy v mládežnických kategoriích, protože s ragby začali většinou až v dospělosti. Výkonnost každého ragbisty roste počtem odehraných zápasů, získáváním správných návyků všeobecného pohybu ve hře, zažitím určitého systému a hlavně souhrou se svými spoluhráči.

Jak se vám líbí místní zázemí, přeci jen se nejedná o čistě ragbyové hřiště?

Rakovničtí ragbisté mají jedno z nejlepších hřišť, včetně slušného zázemí. Problematiku branek mají jednoduše podchycenou. Jejich velkou nevýhodou však je, že zde chybí kvalitní osvětlení. To značně limituje kvalitu tréninků, zejména na podzim.  Doporučil bych obrátit se na naši unii a požádat ji  o grand z prostředků ČUS, po případě ve spolupráci s místními orgány. Toto zkvalitnění hřiště by rozhodně pomohlo rozvoji ragby v Rakovníku a okolí, zejména proto, že v klubu je také mládežnická základna.

V minulém roce získal RC Praga pod vedením vašeho syna titul mistrů ČR, jak těžké je se dostat takto na vrchol?

Pragovka má dlouholetou tradici, je to nejúspěšnější klub, který získal již 16 titulů. A tak jak to ve sportu chodí, střídají se úspěšné sezony s těmi slabšími. V posledních létech se nám podařilo vybudovat kvalitní týmy kadetů i juniorů, které bojovaly o nejvyšší příčky v našich soutěžích. Tohoto úspěchu jsme dosáhli tím, že všichni naši trenéři mají kvalitní odborné znalosti a navzájem se respektují. Dnes je většina těchto hráčů v širším kádru našeho Áčka, kde mají možnost se učit od našich dlouholetých reprezentantů. Spojení zkušeností s mládím vytvořilo velmi silný tým, který má zažitý určitý efektivní systém, který uplatňuje ve své hře. Základem dobré sportovní výkonnosti je dobrá parta, která je v Pragovce tradiční. V klubu panuje velmi dobrá přátelská atmosféra, v mužstvu je velká konkurence, na každý post máme kvalitního náhradníka. Klub vychoval rozhodně nejvíc našich reprezentantů, ale také řadu úspěšných trenérů, kteří často vypomáhali i v jiných klubech.

Jak si podle vás stojí české ragby v porovnání s konkurencí?

 

Nerad to říkám, ale v poslední době naše výkonnost značně pokulhává za předními evropskými celky, mezi které jsme dříve vždy patřili. Za všechno mluví výsledky našich reprezentačních mužstev, jak Áčko, tak junioři sestoupily v Mistrovství Evropy ze svých soutěží. U Áčka je to ještě bolestnější, protože sestoupilo již podruhé za sebou do nižší divize. Nejhorší je na tom, že hráčský potenciál máme velmi dobrý, řada dobrých hráčů hraje v zahraničí, ale i v naši nejvyšší soutěži.  Příčiny je třeba hledat v práci Realizačních týmů, kdy chyběla optimální komunikace mezi trenéry a hráči, ale také mezi trenéry RT a klubovými trenéry. Navíc tyto RT neplnily své povinnosti dané našimi stanovami, týkající se vyhodnocování a analýz z odehraných mezinárodních zápasů. Jejich zprávy postrádaly důkladné rozbory jak naši hry, tak soupeřů a dosažené slabé výsledky považovaly za dobré a často za nepodstatné. To vše je možné jen proto, že naše unie nemá Trenérsko-metodickou radu složenou z opravdových odborníků, kteří by práci RT kontrolovali a analyzovali, vybírali ty nejlepší trenéry pro RT a hledali ta nejlepší řešení pro zdárný rozvoj ragby u nás. To naši konkurenti pochopili a dnes nás porážejí, přesto, že jsme je to ještě nedávno učili.

Pro všechny hráče byl tento trénink především neocenitelnou zkušeností a těšíme se na další spolupráci.

Tým RC Rakovník